Trochu protimluv, že? Když si tak vezmete z čeho slovo manager vzniklo, tak by si člověk skoro i řekl, že to je jejich práce. A zákazník si vás platí, takže „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Ano, je to jejich práce, bohužel ne vždycky to dělají úplně dobře. Zkusím rozebrat dvě skupiny managerů, se kterými jsem se kdy setkal. Problém manažerů a obecně lidí, kteří o něčem rozhodují je jednoduchý – někdy jim to moc vleze na mozek a rozhodnou se rozhodovat i o věcech, kterým vůbec nerozumí. Nebo na to prostě nemají, což je ještě horší.

Vždycky jsem si myslel, že je dobré mít k zákazníkům takový konstruktivní vztah, řešit s nimi jestli se jim líbí to nebo ono apod. Minulý čas vcelku jednoznačně svědčí o tom, že si to už nemyslím. Zákazníci si to většinou vůbec nezaslouží!

Ideální případ

Tohle je trochu jako z pohádky – narazíte na člověka, který ví, že problému rozumíte mnohem víc než vy. On (ona) umí řídit firmu, která se zabývá prodejem lineckých koláčků, výrobou skleněného nábytku nebo třeba poskytováním sado-maso společnic a je v tom dobrý (dobrá). Stejně tak ví, že vy děláte weby už nějaký ten pátek, zatímco on jenom semtam mrkne na Seznam s kým se zase vyspala nějaká celebrita, o které jste v životě neslyšeli (a kterou byste nechtěli ani jako sado-maso společnici, natož do postele).
Takže to prostě nechá na vás. Řekne co potřebuje, řekne kdy to potřebuje a koho se máte ptát. Pokud přijdete s životně důležitým dotazem ohledně funkčnosti, tak se zamyslí, nechá vás napsat pro a proti jednotlivých variant a potom se rozhodne. Rychle, zodpovědně a svoje rozhodnutí vám dokáže vysvětlit. Je jedno, jestli to naprogramujete třeba v PHP nebo v Rails, jestli databázi použijete MySQL nebo Postgres. Není to jeho starost a vy přece nebudete dělat něco, co by bylo pro zákazníka nevýhodné?
Taková spolupráce je ideální a může velice dlouho fungovat ke vzájemné spokojenosti.

Teď ten horší případ

Což je jakýkoliv jiný člověk. Jen tak z hlavy mě napadají možné případy:

  • Manažer, který NEUMÍ řídit svojí firmu
  • Čtvrtý pomocník druhého tajemníka ředitele pro doplňování toaletního papíru. Neboli člověk, který nikdy o ničem nerozhoduje a chce si to užít
  • Manažerský šťoural, který se zrovna nudí

Všichni tihle lidé mají něco společného. Prudí s maličkostmi (Tohle mělo být tučně, tohle o pixel větší, tohle o pixel menší, posloucháte mě vůbec někdy?), místo aby se zabývali důležitými věcmi. Pokud mu dáte na výběr ze dvou možností, z nichž jedna je očividně lepší, tak na truc vyberou tu druhou. Radí se s lidma, kteří tomu vůbec nerozumí, už tolikrát jsem slyšel „zeptám se známého, co taky trochu dělá do počítačů“, že to opravdu bolí. Někteří to navíc doplňují naprostým nedostatkem představivosti – ta růžová tam prostě bude vypadat ošklivě, ale opravdu to musí vidět?
Největší malér ale nastává, pokud tomu druhá strana prostě nerozumí a není ochotná to uznat. To se najednou začnou dít opravdu veselé věci jako že dnes jim něco po telefonu rozmluvíte, ale druhý den máte tu pitomost v mailu zase. Nedokáží přiznat, že vám nerozumí a nenechají si to vysvětlit. Co jste domluvili před týdnem najednou neplatí, jako by se všechno dalo předělat mávnutím kouzelného proutku.
Taková spolupráce naopak často velice rychle končí, jelikož normální člověk dlouho nesnese blbce, který mu jenom přidělává práci.

Myslím, že teď je jasné proč nenechat manažery a zákazníky z druhé skupony rozhodovat. Nevyplatí se to, přiděláte si tím jenom zbytečné nervy a práci. Jednodušší je tu věc prostě udělat (pokud je jednoduchá), potom jí ukázat a chvilku se o tom pohádat. Musíte mít na to sice hroší kůži, ale funguje to. Velký plus tohoto postupu je, že to druhou stranu za přestane bavit, když vidí, že nejlepší výsledky mají stejně vaše nápady. Za chvilku už to přestanou řešit úplně a jenom posílají mailem zadání :-)

Zanechej komentář

K zanechání komentáře ke článku musíte být přihlášen. Přihlásit »